Kromě výhodného nákupu/prodeje nemovitostí se lze k penězům prošetřit nebo je vydělat jinak. Zaměstnání a finanční úspory k finanční svobodě ale nestačí.
Jsou výjimky – obchodníci, motivovaní vysokou provizí, ředitelé firem s bonusy a podíly na zisku, lidé, kteří svoji práci milují nebo ji berou jako poslání a peníze neřeší. Asi se shodneme na tom, že naprostá většina lidí pracuje pro peníze a musí je práce i těšit. Ti, kteří pracují pro ostatní, většinou velké peníze nevydělají. Všude je nějaký strop nebo šéf, který hlídá, zda by někdo jiný nepracoval levněji, lépe…
Mnozí manažeři časem vyhoří a nemají sílu rozjet něco svého
pocit frustrace, strach z budoucnosti, pocit vyhoření. Přesto setrvávají v práci, která je dlouhodobě nebaví a kde nejsou dostatečně oceněni. A je to logické, máme strach ze změny, kroku do neznáma. Proč nás ve škole neučili větší odvaze a současně i zodpovědnosti za svůj život? Škoda, že mezi povinnou literaturu nepatřila knížka od Napoleona Hilla „Myšlením k bohatství“, dodala by nám odvahu.
Před sedmi lety jsem viděla britský dokument o hospicu pro dlouhodobě nemocné. Století staříci a stařenky bilancovali, co by v životě udělali jinak, když by dostali šanci něco změnit. Řekli, že by více riskovali, aby dosáhli svých snů a přání – ať už profesních nebo osobních. Dokument byl poměrně obsáhlý a zabýval se i jinými tématy, ale tohle mi utkvělo v hlavě a stalo se spouštěčem pro moje úvahy začít tehdy podnikat.
V mládí je snadnější riskovat, třeba i neuspět
ALE aspoň se o to pokusit. Je to snadnější než v pozdějším věku (nebo po návratu z mateřské), kdy nás nahradí levnější nebo mladší kolega. A kdybychom se přesto důchodu profesně dožili, stejně nám nebude stačit pokrýt základní výdaje.
Čím jsem starší, věřím, že je důležité občas zariskovat i si namlátit hubu i něco ztratit, ale mnohem více získat. Hlavně pak vystoupit ze své komfortní zóny a dělat věci jinak, otevřít se novým věcem, lidem.
Ve svém okolí potkávám mnoho skvělých a supr talentovaných lidí, kteří postupem času začínají cítit frustraci z práce. Někdy je to blbá nálada na pracovišti, jindy moc práce za málo peněz, spojuje je jedno – mají strach ze změny. Přestože to jsou právě pohodlnost, neochota vystoupit ze své komfortní zóny a neustálá hra na jistoty, které představují nejčastější zabijáky úspěchu, profesní evoluce a RADOSTI.
Skoro žádný úspěšný podnikatel nevydělal peníze hrou na jistotu
v nějaké fázi musel zariskovat. Je těžké naučit se zpracovávat vlastní obavy a strachy, které provází úvahy o změně zaměstnání. Vždy si v takové situaci vzpomenu na člověka padajícího do vody, který se sice namočí, ale proud ho dovede do míst, kam by se normálně nedostal. Získá možnost naučit se nové věci, potkat nové lidi, najít třeba práci svých snů, vydělat peníze. Protože všechno je relativní, nebojme se nových věcí a investujme čas do nových zkušeností.
Autor článku: Pavla Temrová
Certifikovaná realitní makléřka
